Moje kreativní duše mě ale nenechala na pokoji a já jsem občas hledala i změnu od běžných zakázek - ve floristických časopisech jsem v té době obdivovala nádherné květinové koruny vytvořené předními floristy.

Rozhodla jsem se to zkusit. Zpočátku jsem vůbec netušila, jak na to - nevěděla jsem, jak taková květinová koruna drží pohromadě, jakou pod ní vyrobit konstrukci, aby to bylo alespoň trošku pohodlné na nošení a přitom květiny vypadaly pořád dobře. Byly za tím hodiny a hodiny zkoušení, ale nakonec jsem si svoji cestičku našla.

Něco se povedlo hned, u něčeho jsem musela dlouho hledat správný způsob, správnou techniku provedení. Měla jsem štěstí, že jsem brzy objevila pár lidí, kteří byli stejní kreativní nadšenci, jako já. I oni toužili překročit své hranice, vyzkoušet něco nového, plno věcí se naučit..

Začali jsme se scházet a vymýšlet jednotlivé projekty, které bychom chtěli nafotit. Zpočátku bylo těžké najít pro naše nápady modelky, dobré fotografy nebo kreativní vizážistky. V průběhu let už to bylo o něco jednodušší - už byly za mnou vidět nějaké výsledky a tak se mi spolupracovníci začali hlásit i sami. Měla jsem obrovskou radost a vážila si každého, kdo se nebál se mnou do toho jít.

Zažila jsem díky tomu nespočet úžasných zkušeností i vtipných situací, kdy jsme modelku tahali z rybníka, vláčeli květiny a fototechniku do různých nepřístupných míst v lese, nebo s fotografkou 7 hodin skládali lísteček po lístečku šaty z listů.

S týmem úžasných kreativních lidí se nám dokonce podařilo uspořádat i 5 autorských přehlídek pro veřejnost. Nevadilo nám, že na přehlídky nepřišly davy lidí, že to byly spíš komornější záležitosti - pro nás to znamenalo překonání hranic, obrovské vykročení z komfortní zóny.

Pokaždé to bylo i moje osobní vítězství, kdy jsem dokázala překonat sebe samu a večer po náročném dni plném klasických zakázek ještě našla energii a trochu času na přípravy kreativních doplňků a kostýmů.

Můj zakázkový ateliér se mezi tím rozrůstal, v podnikání se mi dařilo. Každý rok přibývalo víc a víc svateb, přibývaly také firmy, které si přály vyzdobit květinami recepci nebo různé společenské prostory. Měla jsem tu čest připravovat květiny i na divadelní premiéry.

Chodilo za mnou ale i hodně jednotlivců - milovníků květin, kteří chtěli jen kytičku pro radost, věneček na dveře, aranžovaný košíček... Řada z nich si chodilo i pro materiál pro vlastní domácí tvoření nebo pro radu, jak něco vytvořit. Vyprávěli mi, jakou jim dělá radost, když se můžou dívat na něco, co vyrobili vlastníma rukama. Jak je práce s květinami dokáže uklidnit po stresujícím dni v práci.

A nejvíc se mi líbilo, když mi vyprávěli, jak je tvoření dokáže spojovat s dalšími lidmi - jak společně s kamarádkou nebo dcerou vyráběli adventní věnec nebo jak si v létě vyzdobili kytičkami jídelní stůl.

Díky nim jsem si uvědomovala, kolik lidí miluje květiny a jak může člověku pomoct, když se s nimi v běžném životě obklopuje. Už v té době jsem začala uvažovat o vlastních kurzech, které by plno lidí podpořily, aby se nebáli vzít květiny do ruky a začali tvořit.

Jenže tehdy to nebylo časově vůbec v mých možnostech - zakázky v mém ateliéru se rozrůstaly a rozrůstaly, až mi moje podnikání, jak se lidově říká, přerostlo přes hlavu. Na jednu stranu jsem si velmi vážila toho, že mi zákazníků stále přibývá, že jsou s mojí prací spokojení, ale už to přestávalo být v mých silách.

Potřebovala jsem nutně chvíli pauzu, získat odstup a trochu si odpočinout. Když se mi pak naskytla příležitost odjet pracovat do Irska, neváhala jsem. Dokončila jsem všechny nasmlouvané zakázky, zavřela ateliér, sbalila si batoh a vyrazila na cestu do neznáma.

Od první chvíle jsem byla Irskem nadšená. Líbila se mi nádherná příroda, přátelská mentalita místních lidí i odlišný způsob života. Víc než rok jsem pracovala na farmě v jedné malinkaté vesničce.

Samozřejmě, že všechno nebylo růžové - přece jen jsem byla sama v cizí zemi, moje angličtina téměř nulová, práce na farmě byla těžká, nejbližší autobusová zastávka 10 kilometrů daleko a nejlepší kamarádky byly krávy na pastvině hned za domem. Oproti hektickému a rušnému životu v Praze to byla opravdu změna.

Tahle změna mi ale rozhodně prospěla - na farmě jsem si skvěle vyčistila hlavu, oddychla od podnikání a měla jsem hodně času přemýšlet.

Jenže já jsem prostě nenapravitelná a po více než roce mi kytičky začaly chybět. Přestěhovala jsem se do městečka na jihu Irska a našla si práci              v místním květinářství. Bylo skvělé pozorovat rozdíly, naučit se, jak se floristika dělá v jiném státě než v Čechách.

Irsko je hodně multikulturní, je zde řada menšin lidí z celého světa. A tomu se musela často přizpůsobit i práce v květinářství.

Zjistila jsem, že i když má každý národ svoje zvyklosti a líbí se jim trochu jiné věci, jedno mají společné - všude na světě je plno lidí, kteří milují květiny, rádi se nimi obklopují a baví je něco z ních tvořit.

V Čechách i Irsku jsem měla možnost potkat spoustu krativních nadšenců. Lidí, pro které je tvoření vášní stejně, jako pro mě. Kteří milují květiny, chtějí se nimi obklopovat v běžném životě, touží vytvářet něco krásného, kreativního, neobyčejného, ale potřebují s tím pomoct, protože sami netuší, jak na to.

Rádi si dávají pravidelně květiny do vázy, ale netuší, jak třeba vyrobit nádherný květinový věnec, který už tak dlouho obdivují někde na fotce na internetu. Nebo si na Vánoce dávají na dveře každý rok tu samou výzdobu, co koupili před lety v obchodě a touží si vyrobit konečně něco sami, něco jiného, na co budou hrdí a bude je to těšit celé svátky.

Takovým lidem jsem se vždycky ráda snažila poradit, ať už jsem je potkala v Čechách nebo v Irsku. Líbila se mi jejich touha naučit se něco nového. Pomáhala jsem jim vybrat materiál na jejich tvořicí pokusy, radila jim, jak ho správně použít. Měla jsem vždycky obrovskou radost, když se za nějaký čas vrátili a ukázali mi, co se jim povedlo vytvořit!

Vůbec nešlo o to, že to občas bylo nedokonalé, úžasné na tom bylo to, že tito lidé dokázali překonat svoje obavy a udělat ten první krok, aby se někam posunuli. A s každým dalším pokusem, kdy to zkoušeli znovu a znovu a strávili s květinami více času, byly jejich výtvory lepší a lepší.

Přemýšlela jsem, jak alespoň trochu ze svých dlouholetých floristických zkušeností těmto lidem předat. Určitě by byli nadšení, kdyby jim někdo předal všechny informace, které jsem já dlouho hledala!! Mohlo by to pomoct řadě dalších lidí, kteří prostě milují tvoření, květiny, barvy, vůně.... a chtějí se rozvíjet a učit něco nového!

A tak vznikl projekt "Florist in Wonderland".

Místo pro všechny nadšené kreativce, plné inspirace a motivace pro tvoření. 

Místo, kde pro sebe každý může najít tipy a návody, které ho posunou zase kousek dál. Místo, které ho podpoří, aby se přestal dívat na krásné fotografie květinových kreací s myšlenkou: "tohle já nikdy nedokážu..", ale vzal do ruky květinu nebo něco jiného, co má zrovna po ruce a začal zkoušet a zkoušet....

Je totiž naprosto úžasné, pustit všechny starosti na chvíli stranou, zasnít se, ponořit do své fantazie a začít tvořit... Je to něco, co dokáže člověka neuvěřitelně nabít novou energií.

Těším se na každého z vás, kdo se mnou kousek cesty půjdete - ať už jen na chvilku nakoukneš na moje stránky do některého z článků, nebo se podíváš na můj Instagram a Facebook, kde pro vás chystám plno inspirace.

Není nic krásnějšího, než když se člověk odváží na chvíli být sám sebou a na krátký čas popustí uzdu svojí fantazii ...